kde jsme připravovali latinské a standardní tance, společné tance i freestyle nebyla vždy jen procházka růžovou zahradou. A jestli si říkáte, jaký tanec byl pro mě tzv. nejhorší a nejlepší? Tak nejnepříjemnější byla určitě samba, tu Aleš zavrhl hned na počátku kvůli vrtění boky, že to teda není vůbec klučičí a byl to trošku (hodně) boj. V sambě poslouchal pouze a výhradně mého tanečního partnera a spoluautora našich choreografií, Jindřicha Činčuru, za což mu velmi děkuji, protože bez něho bych prostě nevyhrála – jak já říkám, kdo chce tančit minimálně jako já, musí se učit i od něj, proto vede náš sportovní klub i přípravku soutěžních párů. Dokonce během jednoho tréninku Aleš prohlásil, že by radši tančil s Jindrou. :-))) Což chápu, člověk, který naučil tančit i mne, s ním je prostě lábuš tančit. 🙂 Nakonec samba byla i nedobře hodnocena, ale naštěstí jsme postoupili. A nejlepší tanec? Asi všechny ostatní – moc se mi líbila naše čača, paso doble, to bylo fakt parádní pro svůj náboj a choreograficky mě velmi bavilo, tango, kde jsem nakonec tančila v šatech, kterých jsem se pro svou černo zlatou kombinaci šíleně bála (připadalo mi to jako rakev, a že kvůli tomu určitě vypadneme, ale nakonec báječné ohlasy, i náš úplně první tanec, waltz anebo jive, kde jsem měla své nejoblíbenější šaty – nejvíce se mi líbily a Aleš zde skočil první salto.

Začali jsme na začátku září, zhruba pětkrát týdně po několika hodinách a záhy jsme tréninky stupňovali a zanedlouho jsme byli na tréninku šestkrát týdně po osmi hodinách. Je opravdu náročně během jednoho týdne připravit, natrénovat, naučit až dvě choreografie do dvou různých tanců. Veliká výhoda byla, že Aleš je sportovec, fyzička nám tedy nechyběla.

Na StarDance byla skvělá parta, sice jsme byli jakože “soupeři”, ale byli jsme hlavně kamarádi. Byli jsme na Matějské, obědvali společně, sdíleli své obavy i radosti a zážitky, fandili si, drželi si palce a prožívali “nejhorší”, když na nás zasvítily vyřazovací světelné kužely na konci přenosu. Jsou zde velmi vypjaté emoce, štáb na tom staví zajímavost tohoto pořadu a vy jste chtě nechtě absolutně vtaženi do celé atmosféry, vypadnout nechcete, v naší řadě všichni vždycky po vyřazení kohokoliv uronili slzu. Na after party se už ale trsalo a bavilo se, těšilo na další taneční dny a díly. Pokaždé, když na nás ta světla zasvítila, tak ve mně byla malá dušička. Absolutní výhra byl poté opravdu bezvadný zážitek.

Všichni se mne ptají, jestli půjdu do Stardance znovu – hlavně děti, naši tanečníci by se tam asi chtěli i podívat – vždycky říkám, že se trochu bojím, že bych to asi už znovu nevyhrála, ale to prý nevadí. Uvidíme, nikdy neříkej nikdy a třeba až náš druhý potomek Patrik nebude novorozenec jako nyní, tak budu uvažovat, protože naše spolužačka Tereza Barošová má muže fotbalistu a ráda by ho roztancovala – třeba právě na StarDance – takže – uvidíme. Uhádnete jméno našeho známého fotbalisty?:-)

Kompletní videa ze Stardance II najdete v naší videogalerii.

Vaše Iva Šisl Langerová